Česká speleologická společnost
Hlavní menu
Levý sloupec
Menu sekce Home

Jeskyně zkoumané ZO ČSS 7-09 Estavela

Zde se můžete podívat na přehled jeskyní a krasových oblastí, zkoumaných naší skupinou, včetně stručného popisu a mapy. Jeskyně jsou řazeny podle své délky a významu.


Javoříčské jeskyně


mapa | podrobnější informace | WWW stránky přístupných jeskyní

Javoříčské jeskyně představují největší jeskynní systém Javoříčského krasu. Svou délkou přes 4000m (s denivelací, tj. výškovými rozdíly, přes 60m) představují 4. nejdelší jeskynní systém v České republice. Jeskyně jsou proslulé svou unikátní krápníkovou výzdobou, kterou obdivují turisté na dvou prohlídkových trasách v délce 400 a 800m.

Části jeskyní, tj. propast Zátvořice a jeskyně Svěcená díra, byly známy od nepaměti. První písemná zmínka pochází z roku 1873 od anonymního autora. Podstattná část jeskyní byla objevena skupinou pod vedením revírníka Viléma Švece v roce 1938, kdy byly jeskyně také zpřístupněny. V pozdějších dobách pokračovaly výzkumy, které vedly k objevu Jeskyní Míru a dalších částí jeskyní. Tyto práce pokračují dodnes. Podrobněji je možné se s historií objevování jeskyní seznámit v časopise SPELEO a v sekci Historie skupiny našich stránek.
Jeskyně tvoří složitý systém mohutných dómů, chodeb, puklin a propastí ve dvou hlavních jeskynních úrovních. Tyto etáže byly vytvořeny paleotokem potoka Špraňku (a dalších drobných zdrojnic). Dnes ovšem jsou známé jeskynní prostory suché. Podzemní vody sestoupily do nejnižšího, hypotetického patra, které dosud v podstatě nebylo objeveno, resp. jsou známy pouze zlomky prostor, které by mohly být do této etáže řazeny.
Naše ZO v současné době pracuje především v tzv. Vojtěchovské chodbě, mohutném jeskynním koridoru, směřujícím k jihu, tj. směrem k hypotetickým ponorům paleotoku Špraňku. Od velkého závalu na jižním konci Olomouckého dómu, největší prostory Javoříčských jeskyní, k nim chybí ještě asi 300m. Ve spolupráci se správou jeskyní ale začínáme pracovat i na dalších místech systému, především jde o několik slibných míst ve středních patrech jeskyní. Hlavním úkolem, který před námi stojí, je ale domapování dosud nezmapovaných částí systému a vytvoření generální mapy jeskyní, včetně 3D modelu.

Jeskyně ve Hvozdecké hoře


původní mapa (1961) | nová mapa (2000) | fotografie

Jeskyně se nachází v severním svahu vápencového vrchu Horka (též Hora nebo Hvozdecká hora), jižně od samoty Na Skalce, v malém vápencovém lomu na okraji lesa. Do literatury ji uvedl poprve Blekta (1931), ovšem beze jména. Udává objevení jeskyně v roce 1920 při těžbě v lomu. Jméno jeskyně zmiňuje patrně poprvé Loučková-Michovská (1961). V ústním podání se zmiňuje i jméno Taramka, což ale spíše souvisí s pojmenováním rezervace Taramka, v níž Horka leží. Samotný vrch Taramka je o něco severněji.

Vchod do jeskyně a vstupní chodba jsou založeny na výrazné puklině, proto v této části jeskyně je strop tvořen spíše volnými vápencovými bloky, sutí a hlínami. V zadní části je menší síňka, z níž se rozbíhají tři zřetelná pokračování. K V stoupá chodbička stupňovitě vzhůru a končí komínky. Těmi do chodby patrně přišly jílovité náplavy, které tvoří nyní její dno. K J je ukončení síňky jen zdánlivé, liščí nora a zřetelné vyklízení sedimentů směrem dolů a vpřed jasně ukazuje, že i zde bude pokračování. K Z pak klesá chodbička dolů a láme se rovněž k J. Má sice volný profil, avšak její kalibr zabraňuje proniknutí vpřed. Krápníková výzdoba jeskyně, kterou zmiňuje Blekta (1931), se nezachovala.
Loučková-Michovská (1961) považovala jeskyni za svahovou, což dokládala sedimentací z V chodby. Vzhledem k vyklízení sedimentů v koncové síňce, jakož i z jejich zcela odlišného charakteru, bylo by možno také usuzovat, že jeskyně mohla mít vývěrovou funkci, mohla být vytvořena paleotokem Ponikevského potoka, který vytváří ve východní údolní stráni svého údolí zřetelně rozsáhlejší jeskynní systém a mohl tedy v minulosti vyúsťovat zde, místo dnešního vývěru mj. v Andělíčce.
se Jeskyně je pracovištěm naší ZO ČSS 7-09 Estavela, momentálně zde ale žádné další práce neprovádějí. Do roku 2002 zde probíhaly sondážní výkopové práce v koncové síňce s cílem ozřejmění možného pokračování, byla provedena fotodokumentace.
Sondážní práce vedly dne 25.11.1999 k objevu pokračování jeskyně k jihu chodbičkou, která se po 2.5m lomí k V v neprůlezné puklině. Byla nazvána Cimrmanova chodbička (protože "..pravým pionýrem slepých uliček byl Jára Cimrman..").
Novým objevem, uskutečněným při dokončování mapy jeskyně v roce 2000, byla tzv. Komínová chodbička, spojující severní kout Východní síně s komínem ve Vstupní chodbě. Tato chodbička o délce 5m unikla předchozím badatelům a v žádné mapě nebyla dosud zanesena. Jejím objevem délka jeskyně dosáhla 31.5m.

Velká jezevčí díra


mapa (1961)

Jeskyně se nachází v levém břehu údolí potoka Špránku, asi 100m proti proudu od Zkamenělého zámku. Vchod je asi 40m nad úrovní vodní hladiny. Kromě rozlehlejší vstupní části a ústřední síně má jeskyně charakter nevelké chodby, výrazně modelované vodou, hadovitě se vinoucí do masívu. Větší část této chodby byla zpřístupněna až uvolněním náplavu, který zamezuje zatím dalšímu postupu. Vzhledem ke zmenšujícímu se průsvitu chodby je ale další eventuální prolongace velmi obtížná, zvláště s ohledem na možnosti transportu materiálu z koncových partií jeskyně.
Charakter a původ jeskyně je nyní obtížné stanovit, obzvláště kvůli narušení profilů. Patrně však jeskyně představuje starou vývěrovou jeskyni (Loučková-Michovská 1961). Jeskyně je pracovištěm naší ZO ČSS 7-09 Estavela, momentálně se ale žádné práce na lokalitě neplánují. Nelze ovšem vyloučit, že zejména s ohledem na vývoj prací na Kadeříně přijde jeskyně opět na pořad dne.

Kosířský krasový ostrůvek


podrobnější informace

Kosířský krasový ostrůvek představuje malé vápencové území v jv. úbočí Velkého Kosíře nad obcí Čelechovice n. Hané. Tento vápencový masim patří k systému vápencových ostrůvků, vystupujících v oblouku mezi Prostějovem a Olomoucí (spolu s lokalitami v Hněvotíně, Grygově aj.). Ve všech těchto ostrůvcích se v lomech nacházejí či nacházely drobné krasové jevy, často však byly již zničeny, ať již dřívější těžbou lomů, nebo (jako v případě Hněvotína) zavezením lomů skládkou. Kosířský ostrůvek má však to štěstí, že jako vyhlášená paleozoologická lokalita ("Čelechovický devon"), se u dostalo slušného stupně ochrany, a proto jsou krasové jevy v této oblasti relativně dobře zachovány. Ochrana byla o to silnější, že se lomy navíc nacházejí v pásmu ochrany vodního zdroje pro lázně Slatinice.
Krasové jevy se i zde soustřeďují převážně do bývalých vápencových lomů, především lomu Růžičkova a lomu Státního. V Růžičkově lomu, kromě několika drobných jeskyněk, popsali členové naší ZO tzv. Liščí jeskyni (dle nálezu recentní kostry této šelmy při průzkumu) o celkové délce 18m. Ve Státním lomu, největším lomu těsně pod vrcholem kóty Vápenice (319m n.m.) se nacházejí tři významnější jeskyňky - jeskyňka Komín při vstupu (7 m dlouhá), dále proti Komínu jeskyňka Škrapová (podle morfologie stěny při vstupu, původně 2,8m dlouhá, která byla členy ZO v letech 1995-99 prokopána do celkové délky 6,5m) a konečně tzv. Propástka, rozsedlinová propast 5,5m hluboká, situovaná při horní hraně lomu. Propástka vznikla odsednutím vápencového bloku po těžbě, pokračuje ještě dále do hloubky, spolu s komunikujícími krasovými chodbičkami má celkovou délku polygonu 9,5m. Zajímavostí je také krasový pramen pod jižními svahy Vápenice.
Výzkumy v lokalitě byly ZO v souvislosti s obnovením aktivit na Javoříčku zastaveny. Jde však o nesmírně zajímavou oblast, která by si do budoucna zasloužila ještě další pozornost, jednak z hlediska celkové situace krasové oblasti a vztahu ke krasovým pramenům, jednak i vzhledem k zajímavé možnosti prolongace Škrapové jeskyně, kde ještě jistě nebylo řečeno poslední slovo.